Momentálně jsem pryč, dřív jak na konci prázdnin mě nečekejte.

VZS - I.

1. ledna 2012 v 20:59 | Světlá tlapka (Lightpaw) |  ^^V zajetí snů^^
Přináším přináším první kapitolu příběhů Oblačného klanu. Doufám že se vám budou líbit...

Vřískání válečníků se rozléhalo temnou jeskynní. Sněžík seděl přikrčený za kamenem a zíral na rvačku před sebou. Instinkt mu napovídal, že vylézt zpoza kamene by nebylo moudré. Náhle se za ním ozval táhlý, mučivý výkřik. Ten hlas znal až moc dobře.
"Cedře!" otočil se zrovna, aby viděl neznámého útočníka, jak vyděšeného kocourka vší silou praštil do nohy. Třešňová se rychle otočila na svého učedníka, který po zásahu klesl k zemi. Podařilo se jí strhnout útočníka na stranu ještě předtím, než zasadil Cedrovi smrtelnou ránu. Na jeho místo se rychle postavil mladý kocourek, určitě teprve učedník. Přes šedou vrstvu bláta mu prosvítalo pár bílých chlupů, které ve tmě doslova zářily. Jindy by se nad tím Sněžík pozastavil, myslel, že je jediný, který má bílou srst, ale teď nebyl čas na zbytečné dohady. Rychle vyrazil a skočil na kocourka. Ten se pod jeho vahou prohnul, a i když byl útočník silnější, Sněžnému se ho podařilo shodit na zem. Na sekundu zaváhal, když ho do nosu praštil známý pach. Takový si jen matně pamatoval z doby, kdy byl ještě kotětem. Podobně voněla jenom jeho matka. Rána, kterou mu zasadil jeho protivník, ho rychle vrátila do reality a za chvíli z nich odletovaly chomáčky chlupů.
"Dost!" ozvalo se zasyčení. Oba kocourci ztuhli a pohlédly na válečníka, který se za nimi hrozivě tyčil.
"Třešňová!" mňoukl Sněžík radostně. Pach Oblačného klanu ho zklidnil. Kocour, se kterým doteď bojoval, zvážil svoje možnosti a přikrčil se k zemi na znamení, že se vzdává.
"Vypadni," zavrčela Třešňová neurvale a zcela proti svojím zásadám. Sněžík si všimnul, že všichni vetřelci už zmizeli. Kocour, kterého Třešňová pustila, se naposledy podíval na trojici a pak zmizel ve tmě. Jen bílé chloupky, prosvítající skrze vrstvu bahna, byly ještě chvíli vidět, než všechno kolem přikryla tma. Válečnice se lehce protáhla kolem vyděšeného kocourka a drkla čumáčkem do Cedra. "Můžeš vstát?" kocourek smutně zavrtěl hlavou.
"Bez pomoci ne, nepostavím se na pravou přední nohu" zakníkal žalostně. Dokonce i Třešňová z toho byla vykolejená. Lehce mu pomohla na nohy. Sněžík k ní hbitě přiskočil a podpíral Cedra z druhé strany.
"Tábor je dost vysoko, nevím, jestli se vyšplhá po strmém svahu," vyslovila Třešňová své obavy.
"Budu v pořádku," řekl zraněný učedník a statečně vyšel do chladné noční tmy, která se jich s laskavou vřelostí ujmula.
"Nevím, jestli je dobrý nápad chodit teď do tábora. Útočníci třeba neutekli úplně a očekávají, že zamíříme domů. Normálně bychom se jim schovali, ale… máme tady jednoho zraněného a jednoho, který svítí už na dálku," pohlédla válečnice na Sněžíka, který začal rudnout. On za svoji srst nemůže! "Přespíme tady," rozhodla nakonec Třešňová. Bělosrstý učedník pomohl svému kamarádovi který se přesunul dál do temné jeskyně a navrhl Třešňové, že si vezme první hlídku. Ta souhlasila, i když se jí moc nezamlouvalo to, že Sněžíkův bílý kožíšek bude na půl kilometru hlásat: ´tady jsme, vemte si nás! ´, ale i ona byla zmožena vyčerpávající bitvou. Teď bude rozhodující načerpat síly na zítřek. "Dobrá, vem si ji. Až bude měsíc nejvýš vzbuď mě."
***
Sněžíkovi se to nelíbilo. Už zase… byl si jistý, že ten souboj už viděl. A že to bylo ve snu. Sen… kolikrát se vlastně už vyplnil? Mohl tomu pořád říkat sen? Nebo už vize? Byla troufalost myslet si, že schopnost, která náleží pouze léčitelům, by najednou byla přístupná i učedníkovi. Tomu nejposlednějšímu, tomu s bílou srstí… i u kotěte byly vize míň neočekávané než u něj! Co ho ale děsilo nejvíc… proč jeho sen skončil vždycky před tou strašlivou událostí? Posledně jak se pod Flétničkou propadla zem… nebo jak kotě Tmavotlapé snědlo ty otrávené bobule… nebo jeho největší a nejděsivější triumf, jak pes roztrhal… nechtěl na to myslet. Mlhokotě musela krutě pykat za svojí zvědavost. Pohlédl nahoru na hvězdnou oblohu. Měl z toho všeho v hlavě takový zmatek… doufal , že jmenování učedníkem to všechno zlepší, ale on byl místo toho nucen ještě víc cítit zodpovědnost za svoje vize a jejich obsah.
"Proč? Trestáte mě za moji bílou srst? Kdyby aspoň ty sny byly k něčemu, ale ne, o jejich smysl mě připravíte! Nemůžu jim pomoct! Dejte mi moje sny celé!" zoufale mňouknul směrem k obloze, jako by čekal pomoc od Hvězdného klanu. Odpověď mu však nebyla dopřána…
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Inka Inka | E-mail | Web | 1. ledna 2012 v 21:22 | Reagovat

páni! jsi dobrá! :)

2 Lightpaw Lightpaw | 1. ledna 2012 v 21:33 | Reagovat

[1]: Moc děkuju =^.^=

3 Noční trolejbus 348 Noční trolejbus 348 | Web | 2. ledna 2012 v 11:27 | Reagovat

skvělý!

4 Lightpaw Lightpaw | Web | 2. ledna 2012 v 11:34 | Reagovat

[3]: Díky moc :-D druhá kapitola bude co nejdříve...

5 Noční trolejbus 348 Noční trolejbus 348 | Web | 2. ledna 2012 v 12:04 | Reagovat

[4]: ok ;-)

6 Jiskra Jiskra | Web | 3. ledna 2012 v 14:48 | Reagovat

vážně krása

7 Lightpaw Lightpaw | Web | 3. ledna 2012 v 14:50 | Reagovat

[6]: Děkuju...^^

8 Jiskra Jiskra | Web | 3. ledna 2012 v 19:48 | Reagovat

Píšeš hrozně dobře :-)  :-)
Jak spisovatelka

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama