Momentálně jsem pryč, dřív jak na konci prázdnin mě nečekejte.

VZS IV.

5. února 2012 v 16:54 | Světlá tlapka (Lightpaw) |  ^^V zajetí snů^^
Ano, já vím, vypadá to, že jsme s tím sekla, ale to není pravda, jenom jsem teď dlouho neměla přístup k pc. Jinak, mám sesmoleno do šesté kapitoly a píšu sedmou... Dougám, že jste rádi ;)



Shromáždění bylo na nějakou chvíli přerušeno, a všechny kočky neklidně postávaly u hloučku, který se utvořil kolem Tajemné. Vzrušení brzy ovládlo celý tábor a i když se je Prachová snažila uklidnit, šepot se stupňoval až nebylo slyšet vlastního slova.konečně se velitelka odtrhla od hloučku a z celého jejího postoje vyzařovalo sklíčení. Podrážděně přehlédla hučící tábor a vysoce zavřískla, čímž se jí všechny podařilo uklidnit.
"Cedr přinesl vysokou oběť. Sice už nebojuje o svůj život, ale už nikdy z něj nebude válečník. Jeho noha se plně nezahojí a až do smrti bude kulhat," řekla pevným hlasem. Se Sněžíkem se zatočil celý svět. Tak před tímhle ho vize varovala? Cedr jeho nejlepší kamarád.. slíbili si, že se stanou válečníky spolu. A teď bylo všechno pryč...
"Myslím, že už bylo řečeno vše. Prosím vás, abyste se rozešli. A hlavně žádnou paniku," Prachová se snažila zbytečně, její hlas zanikl v šumění hlasů desítek koček. Otočila se na Sněžíka a pohledem mu naznačila, aby jí následoval. společně pak zašli do velitelčina doupěte.
"Pro všechny je to velká ztráta, ale musíme ji překonat. Vím že by sis rád utřídil myšlenky, popřípadně navštívil Cedra, ale potřebujeme abys nám řekl všechno o těch neznámých útočnících. Na vzpomínkách tebe a Třešňové závisí osud našeho klanu." Měňává na ně hleděla v očekávání. Mladý učedník se pokusil vzpomenout na co nejvíc detailů.
"Měli štiplavý pach. Když jste s k nim moc přiblížili, vnikl vám do úst, nosu a očí a donutil vás slzet, ale už byl slabší, nebude to dlouho, co svůj původní tábor opustili. Byli menší a vychrtlejší než mi, ale bylo jich strašně moc. A..." chvíli uvažoval, zda ji má říct o tom učedníkovi, ale pak si to rozmyslel.
"Řekni nám cokoliv. Všechno může pomoci," pobídla ho Třešňová.
"Asi to nebude k ničemu, ale jeden kocour maskoval svoji pravou srst. Měl na sobě napatlanou hromadu bláta, pod tím vším měl ale srst jako já, bílou," řekl. Měňavá se podívala na Prachovou, ta na Třešňovou, a Třešňová zpět na velitelku. Rozuměli si i beze slov.
"Děkujeme ti, můžeš jít." sotva Sněžík odešel, Měňavá se otočila na svou zástupkyni.
"Řekni Ledové, ať spolu se Světlou zajdou k hranicím a kontaktují Skalní i Rudý klan. Myslím, že tohle je dost dobrý důvod pro nečekané shromáždění klanů," mňoukla a nechala Prachovou odejít. Pak se otočila na Třešňovou.
"Není to tvoje chyba, mohlo se to stát komukoliv z nás. Máme jedno malé kotě, které je dost staré, aby se stalo učednicí. Bude tvoje." Třešňová kývla a vypařila se ze stanu dřív, než jí mohla velitelka ještě něčím zdržet. Teď potřebovala hlavně klid a čas, aby se srovnala s tím, že její první učedník dopadl... takhle.
---
Sněžík ale nešel za Cedrem, teď ho rozhodně navštívit nemohl. Určitě na něj bude naštvaný, bude myslet že to všechno věděl. Ale nemohl mu to říct... byl jen jedinný člověk, který mu mohl poradit. Jestli už s někdy něco podobného stalo, ona to bude vědět.
Doupě vyprávěčky bylo stísněné, jen tak tak se do něj vešel. Kočka vykoukla z výklenku ve kterém odpočívala a kývla na něj, aby přistoupil výš.
"Slyšela jsem co se stalo. Pověz, řekl jsi, že ti nepřátelé páchli štiplavě?" Sněžík se zamračil. Jak tohle mohla vědět? Pak to ale přešel s tím, že už tady asi byl někdo z těch, kteří ten rozhovor slyšeli. Kývnul.
"Víš, když jsem byla ještě u Dvounožců, vzali mě na jedno vzdálené místo. Trvalo skoro celý den než jsme se tam dopravili příšerou co jezdí po hromové stezce. Byla tam voda, která páchla po soli. I na dálku byla tak silná, že vnikla do celého těla. Potkala jsem tam několik koček, a všechny měli v kožichu ten pach. Když jsme dorazili zpět domů, kočky ze sousedství ze mě necítili nic jiného než sůl, a trvalo to skoro čtyři úplňky, než jsem se toho zbavila," pokývala hlavou.
"Měla bys to říct Měňavé," řekl Sněžík s očima navrch hlavy. Mohl to být nový klan od slané vody. A ona to věděla a nic nikomu neřekla! A pak zavrtěla hlavou.
"Nemůžu. když mě Měňavá přijala do klanu, uzavřeli jsme dohodu. Nikdy se nebudu zmiňovat o svém životu u Dvounožců. Nebudu vytahovat žádné strategie, žádné zvyky, nic. Způsobilo by to rozkol v klanu. A já ten slib dodržím i přes to, co se tady děje. Nikdo rád nepoukazuje na to v čem se liší." ano, to měla pravdu. Na tom bylo také založeno jejich přátelství; ona se narodila jako mazlíček, on měl Sněhobílou srst. Dva, odstrčení na kraj společnosti. i když se o tom nikdy nemluvilo... oba byli jiní.
"Dobře, tak já půjdu." u východu se zastavil. Úplně se zapomněl zeptat na ty vize!
"Nejsi první Sněžíku. Ale kdo ví... třeba u tebe bude všechno jiné. Ne, určitě u tebe bude všechno jiné. Když si to necháš pro sebe, tvůj klan tě bude proklínat, ale svět milovat. Když to otevřeně přiznáš, tvůj klan tě bude milovat, ale svět proklínat. Díky jednomu tvému rozhodnutí se změní osud koček v tomto údolí. Přemýšlej o tom. Ale nezapoměň, nejsi na to sám..." Sněžík rychle vyšel ven na čerstvý vzduch. Byl zmatený. Už slyšel že Třískvnná se občas chová divně, ale... tohle... na nic se jí nezeptal. Uměla číst myšlenky? Viděla budoucnost? Jak to, že na to není sám? Jako omámený došel do doupěte a schoulil se do klubíčka, kde ho pohltil milosrdný spánek...

P.S. Tahle kapitola byla ZASE informační... příště nás čeká klanové shromáždění, kde se dozvíme spoustu nových věcí a hlavně dostanou prostor i kočky, které byly dosud mimo... snad se vám to líbilo ;)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Inka Inka | E-mail | Web | 5. února 2012 v 17:51 | Reagovat

super :-D těším se na další :-D

2 Rakeťák (Veverka-DK) Rakeťák (Veverka-DK) | Web | 5. února 2012 v 18:28 | Reagovat

skvělé!

3 Sandstar Sandstar | 10. února 2012 v 12:59 | Reagovat

Úžasný :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama