Momentálně jsem pryč, dřív jak na konci prázdnin mě nečekejte.

VZS V.

11. února 2012 v 8:44 | Světlá tlapka (Lightpaw) |  ^^V zajetí snů^^
Přináším další díleček, tentokrát se dočkáme (aspoň začátku) shormáždění. V příští kapitole nebude žádný Sněžík, za což jste jistě bšichni vděční, jelikož vám jenom zabírá místo, ve kterém byste mohli být vy. Naopak se ale můžeme těšit na neočekávného hrdinu. Kdo uhádne, kdo to je? ;)


Krajinu pohltila noc. Hlídka mlčenlivě střežila tábor s ještě větší pečlivostí než jindy a kočky usínaly a znovu se probouzely, plné neklidu. Jen Sněžík spal jako zabitý, ani jednou se nevzbudil. Snil si svůj tichý sen, ve svém malém světě, který se mu občas milosrdně podařilo navštívit místo hrůzných vizí...
---
Stál na zasněžené ploše, táhnoucí se od obzoru k obzoru. Sněžík miloval zimu. jeho kožich se ztratil v nekonečné změti prachových krystalků a on si připadal součástí něčeho, součástí země, která se po namáhavém roce rozhodla nechat vydechnout svojí tolik namáhanou půdu. Rád si tady hrál. Jako malé kotě často snil o místě, kde by nebyl tak nápadný jako ve školce. Když zjistil že něco takového existuje... v tom ho do nosu praštil pach jiné kočky. Nebyl tady sám. Otočil se po čichu a spatřil kocourka tak v jeho věku, jak si ho překvapeně prohlíží. Byli si až neuvěřitelně podobní!
"Tohle je moje místo, nemáš tady co dělat," ozval se neznámý. Sněžík si to nenechal líbit a naježil se.
"To já sem chodím už od malička." a v tom všechno ztichlo. Ševelení stromů, křupání sněhu, nic. A do toho všeho s najednou mezi nimi objevilo několik koček.
"Budeš žít dlouho a narodí se ti mnoho koťat," promluvila jedna nepřítomným hlasem.
"Zemřeš mladý spolu se svojí družkou a koťaty, zachrání se jenom jedno," pronesl hlubokým hlasem kocour.
"Tvůj klan zemře, ale ty přežjieš."
"Přežijete všichni, ale vyžádá si to velké oběti"
"Tvojí cestu bude lemovat krev, pláč a hlad."
"Půjdeš a budeš zářit, tvůj kožich povede ostatní kočky na cestě z temnoty."
"Propast zkázy čeká právě na tebe..."
"Přeskočíš Propast a dovedeš kočky d nového domova."
"Zbaběle utečeš a necháš svůj klan na holičkách."
"Budeš silný a postavíš se do čela klanu v nejtěžších situacích." Kočky mumlaly spoustu slov, věty si navzájem odporovali. Musel to být osud jednoho z nich. Každá z dvou vět pro jednoho. Mělo vůbec cenu dodávat že jeho cesta bude ta horší? Pohlédl na kocoura před sebou, který zamračeně sledoval kočky, které tam teď jenom stály a upřeně na ně zíraly. pod bílým kožichem se schovávala hromada svalů, za kterou by se nemusel stydět ani válečník. Zdrává a lesklá srst a zdravé zuby, to oboje dokazovalo, že je dobře živený. A jenom z jeho postoje čišelo seběvědomí.
"kdo jsi?" zakníkl. Nic lepšího ho nenapadlo. Připadal si před tím kocourem malinký, i když byli oba stejně velcí.
Jmenuji se Ledový," zavrčel. Zřejmě o jeho pozornost nestál, což Sněžíka popudilo.
"Válečník?"
"Učedník, samozřejmě."
"Co tady děláš?"
"Nevím."
---
"Sněžíku! Sněžíku, no tak, probuď se!" když otevřel oči, spatřil nad sebou Světlou. Zmučeně zaškubal fousky a posadil se.
"Nebudila bys mě jenom tak. Co se děje?"
"Je to divné. Víš, jak jsi měl být dnes na shromáždění? Odvolali tě. Prý že teď nemůžeš. Já to nechápu, vždyť jsi to celé viděl! Mohl bys jim pomoci..."
"Zřejmě se tam bude probírat něco, o čem by normální učedník neměl vědět. Už odešli?"
"Ano, bude to chvilka." Sněžík si povzdechl.
"Tak mě nech spát. kvůli takovým věcem mě opravdu budit nemusíš.." zašeptal a hlava mu a klesla zpátky na jehličí. Možná se mu podaří dosáhnout opět oné osvobozující krajiny a Ledového... a třeba by se mu mohlo dostat vysvětlení od těch... duchů? Ano ty kočky nikdy neviděl na žádném shromáždění, a že už jich má pár za sebou.
---
Klanovým shromážděním se nesl tichý šepot. Tajemství, to zřejmě kočkám z Oblačného klanu moc neříkalo, a tak za chvíli o incidentu věděli všichni, bez ohledu na věk, postavení i klan. Kočky z Oblačného klanu zrovna o něčem vášnivě diskutovali, když v tom odněkud přiběhla udýchaná Modroočka.
"Že neuhádnete co jsem se dozvěděla! Tajemný dráp mi řekl, že před chvílí slyšel kočky z Rudého debatovat o učedníkovi, zběhovi z jejich klanu! Prý se ztratil asi před půlměsícem,"
"Vždycky jsem si myslel, že Rudý klan je na svoje koťata a učedníky příliš tvrdý. pak se stávají takové věci. Našel to kotě někdo?" zeptala se šěptem Diamantová záře.
"To nevím, ale asi ne."
"Nikdo ho nenašel. A co je zvláštní, sledovali jeho stopy a vedli někam do pustiny zapomnění. Kočky se neodvážily jít dál, ale už malá koťata se učí o pohyblivém písku, vody co pálí a horku, které ničí tlapky. Nedovedu si představit, že by tam někdo dobrovolně šel. A teď se podržte, zmizel Ledový!" šeptem překotně vypravoval Gepard, který se odněkud vynořil. Všichni mu pozorně naslouchali, a nakonec se ozvala Tmavotlapá.
"Věděla jsem, že z těch koťat nic nebude. Jsou úplně jiná než mi. Měli jsme se jich zbavit když to ještě šlo!" všichni po ní šlehli nejistým pohledem. Byli plně oddaní svému klanu, ale tohle rozhodnutí Měňavé neodpustil nikdo. Ozvalo se zavřísknutí a kočky i kocouři rázem ztichli a otočili se na velitele a jejich zástupce.
"Shromáždění může začít! První chce promluvit velitelka oblačného klanu."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Rakeťák (Veverka-DK) Rakeťák (Veverka-DK) | Web | 11. února 2012 v 10:44 | Reagovat

doufám že tam příště budu! :D

2 Jiskra Jiskra | Web | 14. února 2012 v 20:38 | Reagovat

Hezké :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama